Nerozlučné - 4.kapitola - 0%

Nerozlučné - 2.kapitola Zjištění

18. června 2010 v 19:15 | GróFka Charlotte di Rivombro |  Nerozlučné
pardon, že mi to tak dlouho trvalo, ale znáte to, ta škola..musela jsem si opravovat známky, takže to bylo samé učení, učení a učení..


" Vau to..to..není…není m..m..o..ožné." řekla jsem a pořád nevěřila svým očím. Před sebou jsem viděla sebe, akorát s krátkými zrzavými vlasy.
" Taky tomu nevěřím, ale víš co, vyřešíme to pak společně na pokoji, teď mám po té cestě docela velký hlad, jestli ti to nevadí."
" Jasně." usmála jsem se. Po obědě pro nás přišla paní ředitelka, šli jsme k nám do pokoje a paní ředitelka nám dávala pokyny jak být na pokoji ve dvou, poté ještě dala Chloe rozvrh hodin, plánek školy a školní řád. Pak nás zanechala pospas našemu nedořešenému rozhovoru.
" Takže, odkud pocházíš?" zeptala jsem se.
" Víš, že já ani nevím. Jednou mě prý někdo našel na prahu svého domu, byl tak u toho jen jeden jediný dopis." řekla Chloe a vytáhla kousek papíru.
" Poslouchej, co napsali moji opravdoví rodiče. Toto je naše dcerka, prosíme, chovejte se k ní hezky. A žádáme ještě o jednu věc, ať se jmenuje Chloe. Sami j vychovávat nemůžeme, doufáme, že nás pochopíte. Smutní rodiče." recitovala dopis, byl mi nějaký povědomý. Počkat, vždyť mě našli s taky nějakým dopisem.
" Někde bych ho tady měla mít." řekla jsem si spíše pro sebe.
" A co?"
" Ale, také mě našli s dopisem a navíc ten tvůj mi ho docela i připomíná."
" Vážně, to je divné."
" Á, tady je." vytáhla jsem podobný kus papíru, jako před chvíli vytáhla Chloe.
" Paní ředitelko, víme, že řídíte dětský domov a proto vám tu necháváme naši dceru. Máme dvě přání. To první je, abyste se k ní chovali hezky. To druhé přání je, aby se jmenovala Bianca. Sami ji nemůžeme vychovávat, důvody vám ovšem napsat nemůžeme. Děkuji za pochopení, její rodiče."
" Vau, to je hodně, hooodně podobné tomu mému." řekla Chloe.
" Že ano."
" Musíme zjistit…" nakousla Chloe.
" Co se tady vůbec děje…" pokračovala jsem.
" A co se stalo před 15 lety…"
"Když nás obě, asi stejní rodiče.."
"OPUSTILI." dokončily jsme společně. Podívaly jsme se na sebe a začaly se smát, jsme si tak podobné, stejně uvažujeme.
" Jenže, kde začneme?" zeptala se Chloe.
" U paní ředitelky." odpověděla jsem.
" Jistě, ona by o tom měla mít přehled."
" To ano a navíc, vůbec se nedivila naší podobě."
" Vidíš, to mi vůbec nedošlo. Musí o tom něco vědět. Jdeme za ní ihned?"
" Jasně, proč ne."
Obě jsme vstaly současně a rychle šly do kanceláře paní ředitelky. Zrovna tam měla nějakou studentku posledního ročníku, takže jsme musely čekat. Hned jakmile odešla, šly jsme za paní ředitelkou.
" Dobrý den." pozdravily jsme ji zároveň a usmály se, jak na sebe, tak na ředitelku.
" Dobrý den děvčata, co by jste rády. Nějaký problém na pokoji?"
" Ne, ne. Jen zjistily jsme něco zajímavého." začala jsem.
" Ano, a copak?" dělala, jak když o ničem neví.
" Určitě jste si všimla, že jsme si hodně podobné. Chvíli, co jsme byly v pokoji, jsme si o sobě něco řekly. Hlavně to, že jsme obě sirotci, obě nás našli s dopisem. Porovnávaly jsme si je a jsou si hodně podobné, nevíte o tom něco?" nevydržela to Chloe.
" Pomalu děvče, ať se nezadusíš. Věděla jsem, že tohle jednou přijde, hlavně když jsem se dozvěděla, že spolu budete na pokoji. Mělo mi dojít hned, že vám to dojde."
" A co nám dojde, že jsme dvojčata?" zeptala jsem se.
" Ano."
" Ale nás by zajímalo, kdo jsou naši rodiče." vyhrkla Chloe.
" Á, tohle. Vím možná tak vaše společné příjmení, ale zbytek si musíte asi zjistit sami. Mohla by vám posloužit knihovna."
" Tak říkejte." řekli jsme opět najednou.
" Cllessenddová."
"Cllessenddová? To mi něco říká." řekla Chloe.
" Ano mně taky, ale co." přisvědčila jsem.
" Můžete jít, třeba do knihovny. Zeptejte se na toto jméno, knihovnice by vám mohla něco říct, nebo ukázat knihy."
" Děkujeme a nashledanou." odvětila jsem nepřítomně. Myslela jsem na to jméno, bylo mi tak povědomé.
" Nashledanou." kývla Chloe.
" Nashledanou dívky a hodně štěstí při hledání." řekla ředitelka a my vyšly. Když jsme byly na konci chodby, jen jsem slyšela bouchnutí dveří její kanceláře. Mířily jsme do knihovny, doufajíc, že tam objevíme něco o svých biologických rodičích.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 lilly ... sBčko lilly ... sBčko | Web | 18. června 2010 v 20:55 | Reagovat

super je to zaujímavé a myslela som si že sú to dvojičky :o)

2 wladka wladka | Web | 18. června 2010 v 22:32 | Reagovat

mnooo zacina to zaujimavo.....
pokracuj....
PS. spriatelit mozme
ale varujem ta Terry je dost posahana poviedka a zo zaciatku trosku MS a neskor som sa to snazila obmedzit

3 wladka wladka | Web | 18. června 2010 v 22:39 | Reagovat

dam ti radu.....do webu pis len svoju adresu a nie aj moju pretoze potom  sa mi ukazuje ze stranka neexistuje cize len www.my-crazy-fiction.blog.cz
alebo bez www
mnoo ak saa do toho pust ale ja som ta varovala

4 Vina Vina | 18. června 2010 v 22:58 | Reagovat

Ahojky,
rada se s tebou zpřátelím.
Začínám pročítat tvé stránky
Vina :-)

5 Lexie Lexie | Web | 19. června 2010 v 10:55 | Reagovat

klidně spřátelím:D
díky za pochvalu

6 Lexie Lexie | Web | 19. června 2010 v 11:15 | Reagovat

povídku jsem si teď přečetla a je moc povedená a zajímavá
jen malé připomenutí jestli můžu - často opakuješ slova. vím, že to někdy jinak nejde, znám to, ale jen jsem nato chtěla trochu upozornit ;-)

7 Twinksie Twinksie | Web | 19. června 2010 v 17:02 | Reagovat

Super!! Už sa teším naďalšiu kapitolku :-)

8 GróFka Charlotte di Rivombro GróFka Charlotte di Rivombro | Web | 19. června 2010 v 20:48 | Reagovat

[4]:plsky napiš mi adresu..jaksi jí nemůžu najít..díky.. :-)

9 Vina Vina | E-mail | Web | 21. června 2010 v 12:18 | Reagovat

[8]: moje adresa je http://vincencie.blog.cz. Povídky se mi moc líbí. A to že opakuješ slova si z toho nic nedělej. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama